Nacházíte se: www.obecarchlebov.cz » OBEC » Historie » Z historie Archlebova


Z historie Archlebova

Archlebov je obec starobylá. Výhodná poloha, úrodná půda, dostatek vody a lesů, to vše lákalo k osídlení od pradávna. Dosvědčují to četné archeologické nálezy, které dokazují, že zde měl sídliště již pravěký člověk, později Keltové, Germáni a v polovině prvního tisíciletí se zde začaly objevovat slovanské kmeny. Naši slovanští prapředkové zakládali rodové osady, jejichž hlavou byl nejstarší a nejváženější člen rodu. Veškerý majetek měli společný, nebylo pánů, ani poddaných. Během času prohlásili však údělní správcové moravských krajů veškeré území za své, zeměpanské, a dle potřeby je začali rozprodávat nebo za zásluhy přenechávat majetné šlechtě nebo členům své družiny.

Možno se domnívat, že v tom období, to jest v 11. nebo 12. století, přešla naše osada do vlastnictví zámožného pána jménem Archleb a dostala název dle nového majitele. Archleb byl příslušníkem bohatého rodu, který v té době vlastnil i osadu Židlochovice a mnohé osady v okolí. Buď on, nebo nějaký další držitel Archlebova vybudoval na vyvýšenině nad osadou tvrz s hospodářským statkem a v osadě pod tvrzí dal stavět hospodářská stavení dle určeného plánu tak, že vznikla prostorná náves a dvě hlavní ulice. Velká náves sloužila k shromažďování dobytka před odehnáním na pastvu a několikráte do roka byla využívána ku konání trhů, na kterých se obchodovalo s dobytkem i se spotřebními předměty. Proto byl Archlebov již v té době nazýván městečkem. Trhy se zde konaly až do třicetileté války, kdy vlivem válečných událostí zanikly. Osadníci, kteří si zbudovali dřevěné chalupy, dostali do užívání půdu, za kterou majiteli osady odváděli daň peněžitou, naturální a dle velikosti gruntu jim byla určena pracovní povinnost na pozemcích pána. Tak vznikly ve středu osady grunty láníků (asi 85 měřic), půlláníků (42 měřic), čtvrtláníků (21 měřic), na okrajích pak menší hospodářství podsedníků a domkářů.

První dosud zjištěná písemná zpráva o Archlebovu je z roku 1349, kdy jeho držitel Bohuš ze Ždánic dal do desk zemských zapsati, že odstupuje půl Archlebova synu Vítovi, arcidákonu olomouckému. Ten však již v roce 1351 dal opět do desk zemských zanésti, že svou polovice Archlebova přenechává se vším příslušenstvím, s právem vinohradním, lukami, lesy, rybníky, potoky aj. Alšíkovi z Fullsteina i dědicům jeho, aby je, jak sám dříve činil, podobně užívali a spravovali.

Rokem 1349 vstupuje tedy naše městečko do historické doby a jeho vývoj v dalších letech je pak možno sledovat dle písemných dokladů.

Do konce 14. století se mezi majiteli Archlebova setkáváme s pánem Černínem z Popovic, Janem Židlochovským z Waldsteina a Annou z Věteřova.

V 15. století vlastnili celý nebo část Archlebova Kuželové z Žeravic, Rackové z Mrdic, Kunové z Kunštátu a bohatý a rozvětvený rod pánů ze Zástřizl. Pravděpodobně v letech 1468-1490 za válek krále Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem byla zničena archlebovská tvrz s dvorem a zůstalo po ní jen prázdné místo, lidem nazvané Pusté.

V 16. století se jako majitelé osady vystřídali pánové z Ludanic, z Vranova, z Doloplaz a z Koněpas. V roce 1544 se dostal celý Archlebov v držení Jana Ždánského ze Zástřizl a od těch dob zůstal přidělen ke „zboží“ ždánskému. V tom století zažili Archlebjané velkých svízelů od Turků a Uhrů, uvádějí se neúrody a živelní pohromy. Během tohoto století přešla většina obyvatelstva po příkladu svých vrchností k Jednotě bratrské, která byla výsledkem husitského hnutí. Měla zde i svoji kapli, která stála na místě nynějšího kostela.

Od Jana Ždánského koupili celé panství včetně Archlebova v r. 1558 bratři Šemberové z Boskovic, kteří ho pak v r. 1565 přenechali pánům z Kounic a na Slavkově.

V 17. století postihla posledně jmenovanou šlechtu pohroma, neboť po bitvě na Bílé hoře pro odboj proti Ferdinandovi II. byl ji veškerý majetek zabaven a za věrné služby Habsburkům přenechán v r. 1622 Liechtensteinům. Tito vlastnili ždánské panství a mnohé jiné statky až do pozemkové reformy po první světové válce.

Také v 17. století trpěli Archlebjané loupežnými nájezdy Turků, Uhrů a sedmihradského vévody Bočkaje. Válka třicetiletá, která začala v r. 1618, byla pro Archlebov katastrofou. Hned na jejím počátku přišel o důležité listiny svých práv, ztratil svůj starý Pořadek a rejstra práva horenského a jiné důležité listiny. Během války bylo vyhubeno mnoho lidu mečem, hladem a nemocemi, domy byly rozbořeny, lid, který zůstal, zesurověl. V r. 1656 byly v Archlebově obydleny pouze 54 domy, pole byla zpustošena. Zpopudu vrchnosti byli do obce přivoláváni cizí poddaní, mezi nimi i rodilí Němci. I ve druhé polovině století pokračovaly vpády Tatarů, Turků a uherských Kuruců.

V 18. století tížila lid i nadále mnohá břemena válečná, neúrody a přírodní pohromy. Mnoho nesnází přinesla válka sedmiletá (1756-1763). Po stránce politické byly provedeny některé lidu prospěšné úpravy správní, náboženské i školní. Bylo zahájeno vykupování z roboty, polnosti byly rozdělovány mezi poddané. V r. 1781 doznalo změn i nevolnictví.

V r. 1730 vystavěl kníže Václav z Liechtensteina Archlebovu nový kostel na místo starého, který byl v roce 1639 jen opraven a z bratrského zboru změněn na katolický. V r. 1784 byla vystavěna fara a o rok později hned vedle fary založena škola.

Ani 19. století nebylo pro Archlebov milosrdnější. V r. 1805 táhli tudy Rusové k bitvě u Slavkova, po bitvě se zde ubytovalo na 600 francouzských vojáků, kteří vyplenili komory, sklepy i chlévy občanů. Zvláště jim chtnalo víno, kterého byly plné sklepy z předešlých úrodných let. Zachutnalo prý i samotnému Napoleonovi, který si ho mnoho sudů dal odvézt do Francie.

Krutější než opakované požáry byly epidemie cholery, na kterou zmíralo mnoho občanů. Jen v r. 1866 zemřelo v epidemii 122 osob a pro pohřbívání mrtvých musel být zřízen náhradní hřbitov na Podsečích za Pustým. Po politické stránce byl v tomto století významný rok 1848, který zrušil vrchnostenské výsady a vyburcoval národ k většímu sebevědomí. V r. 1845 byla vystavěna nová školní budova, v druhé polovině století byly obnoveny výroční trhy, vznikl Spořitelní a záloženský spolek, spolek Včelařský a Vinařský, v r. 1892 byl založen Čtenářsko-pěvecký spolek a v r. 1899 Hasičská jednota.

Události 20. století jsou většině našich občanů dobře známy. Nejdůležitější z nich bylo uznání samostatnosti ČSR 28. 10. 1918. Předcházela tomu 1. světová válka, ve které padlo 32 archlebovských občanů. V Čs. legiích proti Rakousko-Uhersku bojovalo 11 legionářů. Dobrý ekonomický rozvoj mladé republiky byl narušen celosvětovou hospodářskou krizí, která se objevila koncem dvacátých let a projevila se pochopitelně i na životě archlebských občanů. Trvala až do krize politické, která byla způsobena nástupem fašizmu k moci v Německu, vedla k rozpadu republiky a skončila zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Druhá světová válka, která brzy nato následovala, byla po stránce lidských obětí k Archlebovu milosrdnější. Během okupace zahynula v koncentračním táboře rodina Vodákova, židovského vyznání, na konci války padl v bojích s Němci jeden náš občan (Emil Jarolík, 23 let), bombou byly poškozeny 3 domy. Z německé okupace byl Archlebov osvobozen 28. 4. 1945.

Nejdůležitější události tohoto století jsou popsány v dalších příspěvcích, zde shrnu jen heslovitě: v roce 1906 zřízena rolnická družstvní mlékárna, v r. 1928 provedena elektrifikace obce, v r. 1929 zaveden vodovod, v letech 1947-51 vystavěna nová školní budova, v r. 1958 upravena budova staré školy na úřadovny, v r. 1949 zřízeno JZD. Významnou roli v životě obce hrála TJ Sokol, založená v r. 1912, Orel (1926), před 1. svět. válkou byl založen spolek „Národní jednota“, v jehož rámci byl ustaven velmi činný kroužek divadelních ochotníků atd. K nejvýznamnějším událostem po změně politické situace v r. 1989 možno zařadit zřízení ordinací lékařů, bytů pečovatelské služby, plynofikaci obce, výstavbu osmibytového domu atd.

Mnohé jiné události a činy tvoří však již současnost naší obce a nepatří do její historie. Věřme, že války, epidemie a hospodářské krize jsou již minulostí.

Autor: MUDr. Josef Kučera

Čerpáno z novin obecního zastupitelstva v Archlebově ARCHLEBSKÝ ŽIVOT, číslo 2, ročník 4 (zkráceno a upraveno pro potřeby webu)


nahoru